O vzniku Baumannovy renety se píše, že jest z četných semenáčů Van Monsem v Belgii vypěstovaných, který jí dal jméno majetníka velikého zahradnického závodu v Bolhvilleru (Bollweiler) v Horním Elsasku, Baumanna. Kdy k nám zanesena byla, určitě se neví, ale stalo se tak asi nedlouho po jejím vzniku a že děkan Rössler obdržel ji již v roce 1819 od Dr. Diela, lze míti za to, že on byl prvním šiřitelem jejím. Bozšířila se všeobecně a jest dle posledního šetření ve všech klimatických obvodech českých k všeobecnému vysazování doporučena. Málokde znají ji však pod pravým jménem a bývá zaměňována s jinými červenými jablky.

Daří se jí v půdě každé, v které jabloně růsti mohou, ať již jílovité nebo písčité, tato musí však býti propustnou a nesmí ji scházeti vláha. V každé lepší půdě pak velice se vděčí a v hluboké, teplé, dává poměrně nejchutnější plody. V nepropustných, krutých jílech jen krní, rakovatí a brzo odumírá. Poloha jest jí vhod každá, teplá i chladná a pokud známo, daří se jí u nás na chráněných místech ještě ve výši 500 m, kdežto dále k jihu, na př. v Korutanech i v 800 m. Plody drží tak pevně na stromech, že lze ji sázeti i na místech zcela otevřených. Veškery uvedené dobré vlastnosti, pak její neúnavná plodnost doporučují ji k vysazování v počtu nejhojnějším, ne snad že by dobrá byla, k tomu jí schází mnoho, jest však skvěle červená a to kupce láká, dále i vlastnost, že snáší dopravu bez pečlivého obalu a pomačkaná místa zaschnou a není jich znáti, činí z ní obchodní jablko prvého řádu.

Nejlépe se hodí do souvislých polních i domácích sadů, do stromořadí v polích, na široké cesty a silnice, naproti tomu nehodí se na silnice užší, u nás obvyklé; rozkládá se a vadí pak provozu. V domácích neb vůbec hrazených zahradách lze doporučiti pěstování krsků na duzenech šlechtěných a volnému vzrůstu ponechaných, velice se na nich vděčí. Přizpůsobuje se tvarům uměle vedeným, palmetám, i na věncoví, k výchově posledních musí se použíti stromků jen na jánčatech šlechtěných. Za vhodných okolností i v půdě špatnější zůstává úplně zdravá a při svěžím vzrůstu až do pozdního věku; plísně neb jiné choroby jí neškodí, zato trpí mšicemi a jiný hmyz, na př. obaleč jabloňový, zvláště ji vyhledává a množství plodů zkazí.

Ve školkách rostou stromky bujně, zdravě, kolmo do výše a odlišují se od jiných zvláštním kovovým leskem svých listů. Později, na místo vysázeny, rozvětvují se mohutně v koruny zprvu vysoké, pak se postranní větve rozkládají a tak nabývají koruny širokého, polokulovitého tvaru. Větve obrůstají velice hojně postranními větvemi, tyto pak hojně plodonosnými větévkami. Roditi začínají dosti brzo, pátým—šestým rokem po vysazení; jak jednou začnou, plodí pak obyčejně vždy druhým rokem velice hojně, často až přespříliš a není-li půda velmi živná a dostatečně vlhká, zůstanou plody příliš malé. Krsky na jánčatech plodí velice brzo, na duzenech o dvě — tři leta později, plodí však velice hojně. Zůstávají až do pozdního věku při svěžím vzrůstu, plísně jim neškodí a rakovina objevuje se jen na stromech v nepříznivé půdě rostoucích.

Letorosty narůstají štíhlé, téměř rovné, pod oky se málo prohýbají a jemná, černavá plsť je většinou řídce pokrývá, po otření se lesknou, mají barvu hnědě červenavou a velmi jemný, stříbřitý závoj je zcela řídce, nejvíce na dolní polovici pokrývá. Žlutavé, velmi jemně vyvstalé tečky, rozptylují se dosti četně, ač nenápadně. Silně vyvinutá oka přiléhají, šedá plsť je pokrývá a jsou na patkách o málo vyšších než oka, zcela krátce prohnutých, s třemi mohutnějšími žebérky. Květních poupat vyvinuje se na krátkých špičkách množství, jsou středně veliká a štíhlá, mají šupiny červenavě hnědé a zcela málo chloupkované. (Viz obraz.)

Prostředně veliké, rozložené, tmavě zelené listy mají zvláštní kovový lesk, spodní stranu málo vlnatou, bývají as 100 mm dlouhé, 63 mm široké, vejčité, do špiček se krátce a prohnutě zúžují, kraje mají nestejně dvojmo, drobně okrouhle vroubkované, řapíky 20—25 mm dlouhé s malými, kopinatými palisty. Na větévkách plodonosných bývají listy delší a spíše užší, mají kraje ostřeji, avšak přece tupě zoubkované a slabší, delší řapíky.

Stromy vykvétají pátý—šestý den jabloňového květu a kvetou vždy velmi bohatě a tmavě karmínová poupata dodávají jim nádherného červenavého vzhledu. Jednotlivé, as 46 mm široké, bílé a hojně růžově stíněné květy sestaveny jsou z plátků vejčitých, vzájemně se dosahujících. Vůči pozdním mrazům jsou zcela otužilé a nezmrzají více než jiné. (Viz obraz.)

Přiložený barevný obraz, dle plodů se starších, vysokých stromů v okolí Chlumeckém rostoucích, znázorňuje pěkně vyvinuté plody ve váze 180—200 g, mnoho plodů jest menších, as 150—160 g těžkých, naproti tomu s krsků mívají až 225 g. Bývají vždy sploštělé, tak že poměr výšky k šířce jeví se as jako 65x78; jedna strana bývá nižší.

Poměrně malé, zelenavé a chloupkované, pootevřené kalíšky sestaveny jsou z úštů dosti širokých, které u spodu k sobě nedosahují, proti sobě se kloní, pak se vztyčují, zcela krátké, suché špičky jednotlivě ven převislé mají a vězí v jamkách širších, hlubších a drobně žebérkatých; vzniklá zde žebérka kraje jamek mírně hrbolejí, zcela ploše přes celý plod se táhnou a kulatost jeho zcela mírně hranatějí.

Silné, dřevnaté, chloupkované stopky jsou as tak dlouhé, že o 8—10 mm jamky přečnívají. Jamky bývají poněkud nerovné, široké a hluboké, hruběji porezavělé; rez rozptyluje se paprskovitě často široko kolem.

Hladká slupka se leskne, nebývá kluzká, má barvu zprvu zelenou a rudou, později až pěkně zlatěžlutou, z čehož však mnohdy jest málo co viděti, bývá z většího dílu krásně tmavě červená, v této nezřetelně tmavěji pruhovaná a žíhaná, červeň rozptyluje se na stranu zastíněnou pěkně mramorovaně; mnohé plody bývají jasněji pruhované, mezi těmito jen červeně postříkané a část zůstává žlutá, často neúhledně žlutavě zelenavá. Rzivé, jednotlivě i hvězdičkovité, často bělavě ovroubené tečky rozptylují se nenápadně, ve rzi se ztrácejí, místy, zvláště na spodní části, bývá stříknuta drobná, místem i hustější rez.

Bílá, pod slupkou více žlutavá, jemná, zprvu chruplavá, později měkčí dužnina jest hojně šťavnatá, velmi lehce voní a má chuť nakyslou, slabě zasládlou, lehce kořenitou a osvěžuje, celkem dobrou.

Podkališní nálevkovitá rourka jest zcela krátká, od ní táhnou se žlutavě zelená, jaderník obklopující vlákna. Jaderník má osu dutou, do které se po stěnách hladká, neb jen zcela málo natrhaná pouzdra štěrbinou pootvírají. Každé pouzdro chová jedno až dvě prostředně velká, dlouze zašpičatělá hnědá jádra.

Vhodná doba k česání jest prvá polovice října, kde to poměry dovolují, i by ovoce se déle na stromech ponechati mohlo, jest lépe česati později, chuť zlahodní a není tak kyselá. K jídlu dospívá obyčejně k Vánocům a plody udrží v příhodné místnosti chuť i šťávu až do května aniž vadnou. Na stůl hodí se jen tam, kde jsou oblíbena jablka zabřesklá, zato v kuchyni s oblibou se ho používá. Jeho červená barva, pak i okolnost, že dopravu bez pečlivého balení dobře snáší, činí je v obchodě velmi hledaným.

Bláha o něm poznamenal: Není vybíravé na polohu, ale půdu žádá hlubokou a výživnou. Ovoce jest trvanlivé, krásné a skoro dobré.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Tróji chová se pod jménem Reneta Baumanova čís. 303.

Popisy lze nalézti: Thomayer České Ovoce čís. 33 Reneta Baumanova, Mor. Ovoce čís. 34 též tak, Časopis čes. zahradníků 1887 str. 142, Handbuch der Obstkunde čís. 226, Pomol. Monatshefte 1904 str. 25, Engelbrecht Deut. Apfelsorten čís. 435 Baumann’s Reinette, Obstcabinet Baumann’s rothe Winterreinette, Deutschland’s Obstsorten, Lucas Die wertvollsten Tafel- und Handelsäpfel čís. 86 Baumanns Renette, Jankowski Sad i ogród owocowy str. 358 Reneta Baumanna, Leroy Dictìonnaire de Pomologie čís. 371 Reinette Baumann.

Dále známa jsou vedlejší jména: Jablko římské (na Moravě), Prasomila Baumanniana, Baumann’s Red Winter Reinette, Baumann’s Winter-Renette, Couronne des Dames, Gros Pigeonnet, Reinette de Bollwiler.

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919