O původu Strýmky neví se nic určitého. Nejstarší němečtí autoři píší, že pochází z Porýnska, mladší pak již jen zkrátka, že jest to odrůda německá. V nejnovějším díle Deutschlands Obstsorten dočítáme se, že povstalo prý v sopečné pánvi Neuwiedské v Porýní, kdež od pradávna se ve velké míře pěstuje. Však ani zde se nepraví, zdali tam povstalo. Nelze tedy tvrditi, jakého jest původu. U nás jest velmi hojně rozšířeno, také se však neví, od kdy se u nás pěstuje a zda odněkud k nám přineseno bylo. Děkan Rössler činí o něm zmínku, že obdržel je z Německa již v roce 1799, což však nevylučuje možnost, že již před tím u nás pěstováno, jemu však neznámo bylo. Ale jest rozšířeno všeobecně a není na venkově zahrady, zvláště u dvorů velkostatků, kde by nebylo několik prastarých Strýmek, jichž stáří nelze určiti. Z toho vidno, že bylo dříve u nás více oblíbeno a jen novějším zavedeným odrůdám ustoupiti musilo, ač má mnoho dobrých vlastností, z nichž velmi vzácna jest ta, že se plody udrží bez zvláštních zařízení až do nové sklizně a i déle. Na podzim a v zimě nejsou plody arciť požívání schopny, když však nadejde květen, červen, červenec, kdy jiných jablek naprosto není, pak teprve se uplatňuje a prodává se často dráže než lepší odrůdy v zimě se prodávaly. Také i výborná vlastnost, že lze jablka tato jako brambory ve stozích přezimovati, dodává jim vyšší ceny.
Na jakost půdy nemusí se při sázení bráti zřetel, roste všude, kde jabloň vůbec růsti může. Nejlépe prospívá v půdě těžké s dostatečnou vláhou, však propustné, zvláště když obsahuje hojně vápna. Daří se však i v sušší, lehké půdě, ale plody zůstanou drobné, což asi zavdalo příčinu k tomu, že mnozí autoři rozlišují Strýmku velkou a malou, ač ve skutečnosti nelze jich od sebe rozeznati a aspoň u nás v Čechách Strýmky malé nikdo nezná, za to však Strýmku velkou, která na suchých místech přináší plody jako vlašské ořechy veliké, které ani prodejné nejsou a na jablčák zpracovati se musí. Místo také jest každé dobré, i největším větrům vystavené, byť bylo sebevýše v pohoří položeno; v příčině té není druhé odrůdy, která by tak všeobecně vyhovovala. Tak veliké plody (85x85), které se zároveň sličně vybarvují, jak Leroy ve svém spise Dictionnaire de Pomologie obrysem znázorňuje, skýtají stromy arciť jen v půdě teplé a nejlepší, u nás se nikdy tak velké nevyvinou. Hodí se jen k pěstování stromů vysokých, které se mají sázeti v polních sadech, pastvinách, na pustých stráních, podél silnic, vůbec všude, kde jabloň zasaditi lze. Do domácích malých zahrádek nelze jich doporučovati, k účelu tomu jest dostatek odrůd cennějších.
Stromky ve školkách rostou velice bujně a zdravě, vyvinují stkvostné, kuželovité, silné kmeny, které k mezišlechtění jiných, slabě rostoucích odrůd výborně se hodí. Později rozvětvují se mohutně v koruny veliké, zprvu úzké a vysoké, teprve během let se větve do výše trčící ohýbají a na stranu kladou, však letorosty opět do výše trčí, čímž nabývají tvaru široce kulovitého. Rostou až do pozdního stáří zdravě, jen v těžkých, nepropustných jílech, také i v půdách písčitých a suchých trpívají rakovinou. Některý rok bývají listy napadeny plísní, plody však zůstávají zcela čisty. Roditi začínají sice pozdě, až když stromy odrostou, pak plodí však ob rok velice hojně a mezi tím měně, vždy však něco, často tolik, že plody drobné zůstanou.
Letorosty narůstají dlouhé a štíhlé, ke konci slábnou, pod oky se zcela mírně prohýbají a tmavě šedá plsť je hojně pokrývá; po otření se lesknou, mají barvu tmavěhnědou, ve stínu zelenavěhnědou a velmi jemný, stříbřitý závoj je po větším díle pokrývá. Žlutavé, čárkovité tečky rozptylují se zcela řídce.
Dlouhá, úzká, velká oka přiléhají a jsou na patkách stejně jako oka vysokých, náhle však mělce prohnutých, pak klínovitě mizejících, s třemi zcela krátkými žebérky. Květních poupat vyvinuje se mnoho, zůstávají malá a jsou štíhlá, červenavá a šedá plsť je lehce pokrývá.
Listy na stromech jen se lesknou, kypí tmavou zelenou barvou, jsou pevné a silné, na spodní straně vlnaté, as 85 mm dlouhé, 57 mm široké, vejčité, mají špičky krátké, jako nastavené, kraje mělce, však ostře, obyčejně dvojmo pilovitě zoubkované a as 20 mm dlouhé řapíky. Na větvích plodonosných jsou však mnohem větší, až 120 mm dlouhé, 70 mm široké, eliptické, jedna strana bývá delší a mohutněji vyvinuta, kraje mají o něco hruběji zoubkované a až 35 mm dlouhé řapíky.
Stromy vykvétají pátý—šestý den jabloňového květu, kvetou vždy velmi hojně, zřídka květy pomrznou, čímž hojná plodnost jest podmíněna. V rozpuku dodávají jim bledě červenavá poupata jen bělavého, málo načervenalého vzhledu. Jednotlivé, as 50 mm široké, bílé a jemně růžově stíněné květy sestaveny jsou z plátků vzájemně se dosahujících. (Viz obraz.)
Přiložený barevný obraz, dle plodů se stromů v okolí Chlumce n. Cidl. rostoucích, znázorňuje velikost a tvar plodů s vysokokmenů za velké úrody ve váze as 100 g. Za menší úrody bývají plody o něco větší, аž 140 g těžké, mnoho jich jest však ještě menších. Tvar málo se mění; jsou vesměs zdánlivě vysoké, ve skutečnosti jak vysoké tak široké, v poměru asi 60x60. Mají tvar vejčitý, k temeni se zúžují o něco více než ke stopce, kdež se pěkně zaokrouhlují; některé zužují se na obě strany stejně, takže mají tvar více válcovitý, najdou se však i úplně kulovité plody.
Kalíšky mají napolo otevřené, zelené a šedě ochmýřené, sestavené z úštů užších a dlouhých, které se dole vzájemně sotva dotýkají, proti sobě se kloní, pak se vztyčují a vězí v jamkách mělkých, užších, v nichž vznikají zcela plochá žebérka, která témě zcela mírně hrbolí, as přes polovinu plodu se táhnou a kulatost jeho sotva zřetelně hranatí.
Mnohé plody mají stopky zcela kratinké a zdužnělé, jiné polozdužnělé až dřevnaté, zelené a porezavělé a as tak dlouhé, že z jamek 5—8 mm vyčnívají; plody maličké je mívají ještě delší. Jamky bývají úzké, hlubší i mělké, často v ně zabíhající hrbol je zúžuje a jsou jemně paprskovitě porezavělé.
Slupku mají hladkou a málo lesklou, zprvu jako tráva zelenou a zahnědle pruhovanou, teprve k jaru poněkud, však málo sežloutnou a slunečná strana bývá jako natečkovaně zarudlá a nenápadně pruhovaná; pruhy rozptylují se jednotlivě až na stranu zastíněnou. Jemné, zelenavé, v červeném žlutavé tečky rozptylují se řídce, bývají ke stopce silnější, často žlutavě neb červenavě vroubené a mění se ke kalíšku v bělavé pihy. Na některých plodech vyskytují se sem tam rezavé skvrny.
Bělavě zelenavá, později do žlutava se měnící šťavnatá dužnina jest hrubší, zprvu řepovitá, měkne až pozdě na jaře a má chuť prostě, nejdříve ostře, později lahodněji nakyslou se zahořklou příchutí.
Od mělkého, kuželovitého podkališí táhnou se zelenavá, jaderník obkličující vlákna; ten má osu úzce dutou, do níž se dlouhá, úzká, po stěnách jen řídce natrhaná pouzdra zcela úzkou štěrbinou otvírají. Každé pouzdro chová obyčejné dvě dosti velká, dlouze zašpičatělá, mnohdy i nevyvinutá jádra.
Plody se mají dlouho ponechati na stromech, lépe se vybarvují. K potřebě dospívají až v březnu a podržují šťávu až do pozdního léta a i déle. K snědku jest poněkud kruté, za to v kuchyni, když již jiných není, dá se dobře upotřebiti; mimo to jest zcela dobré k výrobě jablčáku. Pro obchod není tvrdšího jablka, snáší dopravu beze všeho balení zcela dobře. Také i přezimování nepůsobí starostí a z nouze vydrží jako brambory ve stohu, dobře proti mrazům chráněném.
V zahradách zemského pomologického ústavu v Tróji chovají je pod jménem Strýmka čís. 47.
Popisy lze nalézti: Thomayer České Ovoce čís. 48 Strýmka, Moravské Ovoce čís. 41 Strýmka, Pixa popisuje je ve svém Klíči štěpařském pod nepravým jménem Weylimek weliký, Handbuch der Obstkunde čís. 164 Grosser Bohnapfel, Engelbrecht Deut. Apfelsorten čís. 611, Der Obstzüchter 1913 str. 273, Pomol. Monatshefte 1899 str. 237 též tak, Deutschlands Obstsorten, Deut. Obstcabinet Grosser rheinischer Bohnapfel, Dr. Diel popisuje v prvém svazku na str. 220 pod jménem Grosser Rheinischer Bohnapfel patrně zcela jinou odrůdu, poněvadž píše: má dužninu chruplavou, čistě bílou, jemné kořenné, sladké chuti, beze vší kyseliny! Leroy Dictionnaire de Pomologie čís. 195 Gros-Bohn, Jankowski Sad i ogród owocowy str. 353 Grochówka wielka.
Z vedlejších jmen jsou známa: Štrýma, Strýmka, na Moravě Kyseláče, Valníky, na Slovinsku Veliki bonovec, dále Vittaria pieta, Bohnapfel, Weisser Bohnapfel.
České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919